Schizofrenie Mirky Spáčilové 1

Ačkoliv  M. Spáčilovou jako filmovou kritičku respektuji a obvykle dám na její doporučení a souzním s ním, tentokrát musím zásadně protestovat a čtenářům poradit, aby se nenechali odradit a na film se šli podívat. Myslím, že nebudou litovat…

   Recenzentka se chová trochu jako schizofrenik. V textu samotném toho o filmu moc pochvalného neřekne, spíš má tendenci jej ironicky shodit, ale v číselném hodnocení dá 70%, což je v jejím konkrétním případě hodnocení velmi vysoké. Tak jak to vlastně je, stojí za to na film do kina jít nebo ne?

   Mirka Spáčilová se zaobírá nepodstatnými detaily typu jestli by někdo držel půlhodiny kytaru (pominu-li fakt, že scéna trvá jen pět minut, můžu nabídnout nekonečně mnoho logických vysvětlení: např. dotyčný ji dá do úschovy sousednímu pouličnímu muzikantovi atp. – ale proboha, tohle přece film neřeší) Nepodstatné je i oblečení hlavní hrdinky, jen se Mirko rozhlédněte někdy kolem sebe, jak neskutečně a pestře chodí oblečené mladí lidé kolem vás! 

Schizofrenie Mirky Spáčilové 2

   Ale opravdu právě na tomhle film stojí?

   Nerozumím také tomu, proč Mirka Spáčilová si říká , že by zpěvné hudby mělo být ve filmu více – osm celých čtyřminutových písní jí nestačí?

   Z celé recenze je naprosto zřejmá jedna věc: Mirka Spáčilová tentokrát není moc v obraze co se týče Hansarda jako takového a jeho hudby a asi vůbec této hudby jako typu. Takovým způsobem by asi vypadala kritika Perného dne v roce 1964 od milovníka dechovky: světu se to líbí, tak tomu dáme procenta, ale nic pěkného o tom napsat už zkrátka nedokážeme, protože to není naše krevní skupina.

   Once jistě není bezchybný film a ani ne zázrakem kinematografie. Většině diváků ale možná bude stačit, že je pěkný, milý, laskavý nebo chcete-li – pozitivní. Na druhé straně pak recenze Mirky Spáčilové na film Once není kvalitní uměleckou kritikou, ale spíš odbytým pokusem studenta čtvrtého ročníku gymnázia. Jako kantor bych hodnotil známkou čtyři anebo, ať mi Mirka Spáčilová rozumí – 20%.

Schizofrenie Mirky Spáčilové 1

   Ačkoliv  M. Spáčilovou jako filmovou kritičku respektuji a obvykle dám na její doporučení a souzním s ním, tentokrát musím zásadně protestovat a čtenářům poradit, aby se nenechali odradit a na film se šli podívat. Myslím, že nebudou litovat…

   Recenzentka se chová trochu jako schizofrenik. V textu samotném toho o filmu moc pochvalného neřekne, spíš má tendenci jej ironicky shodit, ale v číselném hodnocení dá 70%, což je v jejím konkrétním případě hodnocení velmi vysoké. Tak jak to vlastně je, stojí za to na film do kina jít nebo ne?

   Mirka Spáčilová se zaobírá nepodstatnými detaily typu jestli by někdo držel půlhodiny kytaru (pominu-li fakt, že scéna trvá jen pět minut, můžu nabídnout nekonečně mnoho logických vysvětlení: např. dotyčný ji dá do úschovy sousednímu pouličnímu muzikantovi atp. – ale proboha, tohle přece film neřeší) Nepodstatné je i oblečení hlavní hrdinky, jen se Mirko rozhlédněte někdy kolem sebe, jak neskutečně a pestře chodí oblečené mladí lidé kolem vás! 

Přestože je film nezávislý a kultovní, je úžasně čistý

Tohle není dějový film, ale pocitovka, a žádnou úchvatnou fabuli jsem od toho ani nečekala. Je to jako u hudebních klipů-tam taky člověk nečeká vyprávění příběhu "jak šla Karkurka k babičce", chce ty obrazy k hudbě, fantazii a unesení do jinýho světa.

I herci jsou tu úžasní právě ve své "nejistotě" a "neohrabanosti". Dovedete si představit, že by tyhle čisté hudebnické duše hrály na jejich místě třeba naši "jistí a profesionální" hereci Áňa Geislerová a spol?

Tohle jsou ryzí umělci a stejně civilně se chovají i na koncertech, v tom je kouzlo toho filmu. A proto tu nepřekáží ani fakt, že jemu je 37 a pohlíží na svět "neprakticky". Právě díky tomu je schopen složit to, co složí...

Souhlasím s názorem na oblečení Irglové, na druhou stranu můžu potvrdit, že jestě těsně po revoluci  se takhle ze "sekáčů" oblékalo hodně lidí z gymplů a uměleckých škol.

Film všem doporučuji, má své prosté kouzlo (což se o většině filmů, co teď v kině běží, moc říct nedá).

Re: Přestože je film nezávislý a kultovní, je úžasně čistý

Koukám, že má tahle diskuse šanci stát se dalším fanouškovským diskusním fórem Však je dobře, aspoň se čtenáři dovědí, že ten film za návštěvu kina fakt stojí.

Autorko článku, příště se aspoň trochu připravte!!!

Měla jste si o filmu i něco přečíst, když už o tom "zasvěceně" píšete. Víte, proč Češi ve filmu vypadají jako Rumuni? Scénář totiž čerpá ze životních zkušeností tvůrců a tuším, že zrovna John Carney měl podobný románek s rumunskou imigrantkou a chtěl to tam nacpat.

Toto je tudíž blábol:

"Divoký východ nám zřejmě západní filmaři přilepili navždycky, i ti nezávislí."

Akorát nesehnali Rumunku, co by uměla zpívat a hrát na klavír, tak to hodili jako že na Čechy.

A s tím zázrakem kinematografie - natočit prima film s ochotníky za 17 dní a 120tis EUR, to skoro zázrak je, nemyslíte? ;-)

Re: Autorko článku, příště se aspoň trochu připravte!!!

A? To diváka přece absolutně nezajímá. Film není jen pro fandy.

...

...a tak to Miroslava Spáčilová mile odzívla.

Re: ...

Když jí nebaví hudební romance, ať píše o něčem jiném