Časosběrný snímek, jehož většinu natočil dokumentarista Pavel Koutecký a který po jeho tragické smrti vloni na jaře dokončil režisér Miroslav Janek, totiž nekomentuje, nenavádí, pouze konstatuje. Samozřejmě, být objektivní na sto procent je v takovémto projektu zcela vyloučeno, režiséři však v žádném případě nestaví nekritický Havlův pomník.
|Je-li film v nějakém smyslu pomníkem, pak v množství posbíraného materiálu, ve více než třináctiletém časovém rozsahu, kdy Koutecký měl možnost Havla točit i na místech a v situacích, kam se žádný jiný zástupce médií nedostal (klasickým příkladem je svatba s Dagmar Veškrnovou).
Film je ovšem natočen a sestříhán tak, že umožňuje "různočtení". Mnohé scény totiž budou úplně jinak vnímat Havlovi příznivci a jinak jeho odpůrci. Nejde jen o odlišný pohled na prezidentův hudební či výtvarný vkus nebo občasné použití ostřejšího slůvka.
Příklad za všechny: jednou ze zásadních scén filmu je návštěva Miloše Zemana u Havla po volbách, v nichž zvítězila ODS. Lídr opozice klade prezidentovi na srdce, aby "si nedal schvalovat každou svou větu Klausem" a Havel oponuje, že nemůže budoucího premiéra veřejně zaskočit něčím, o čem spolu při předchozí schůzce nejednali.
Pro Havlova příznivce půjde o další doklad prezidentova čestného jednání i s lidmi, ke kterým neměl dvakrát pozitivní vztah, a potvrzení známého úsloví, že slušnost není slabost. Odpůrce bude scénu vnímat jen jako další potvrzení svého přesvědčení, že Havel byl jen hračkou v jiných rukou, a tudíž svou funkci vykonával špatně.
Silných scén, ve kterých se divák pobaví, zavzpomíná, ale také mu zatrne, je ve dvouhodinovém filmu nespočet. Důvěra, kterou Kouteckému Havel dal, se rozhodně vyplatila. Kromě toho, že vznikl kvalitní dokument bez ohledu na vztah k tématu, tu je totiž řada okamžiků, které by stály za další zpracování. Třeba v některé z dalších absurdních her Václava Havla.
Občan Havel
(Scény z prezidentské kuchyně)
ČR, 119 minut, produkce Jarmila Poláková, Film & Sociologie, distribuce Aerofilms, premiéra 31. ledna 2008
