Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Erupce barev a humoru Jiřího Sopka

  9:00
Kolem stovky pláten Jiřího Sopka visí v pražském Rudolfinu. Nejstarší je z roku 1972, nejmladší z letoška.
Jiří Sopko: Ztracená věc 2, 2007

Jiří Sopko: Ztracená věc 2, 2007 - Jiří Sopko: Ztracená věc 2, 2007 | foto: Repro Galerie Rudolfinum

Sopko je malířem a chce být malířem. Neopouští plochu a barevná skvrna je jeho nejvlastnějším výrazem, napsal v roce 1971 na úvod jedné z prvních samostatných výstav Jiřího Sopka (1942) esejista Josef Kroutvor. Po šestatřiceti letech na jeho předjímavých slovech není třeba nic měnit. Groteskou proti mizerii Sopkova plátna doplňuje i několik sochařských prací a kuriózních objektů vyrůstajících z poetiky dada, ale expozice nemá charakter retrospektivy.

Její těžiště spočívá v posledním desetiletí, ba skoro jen v posledních dvou třech letech. Tím je divák bohužel ochuzen o dojem komplexnosti: chybějí jednak ukázky prvních autorských výbojů, které se v druhé polovině 60. let děly na poli abstrakce, jednak malby ze 70. a 80. let, kdy Sopko patřil spolu s Karlem Neprašem a Vladimírem Kokoliou k takzvané škole české grotesky.

Jejím teoretikem (a ovšemže i praktikem) byl právě zmíněný Kroutvor, jenž pod dojmem hořkého normalizačního času vyslovil společný jmenovatel tvorby této početné malířsko-básnické skupiny: "Mizerná doba se zmůže nanejvýše na grotesku", čili "groteska je autentickou poezií sedmdesátých let".

Barvy, znaky, náznaky
Práce Jiřího Sopka z té doby jsou divoké a dramatické, plné neklidu a napětí. A to přesto, že jejich témata jsou všední, nevzrušivá. Autor je sbírá v důvěrně známých prostorách bytu, domu, ulice, města - a do jejich středu vždy zasazuje takřka bezpříznakovou a zaměnitelnou lidskou figuru, která provádí naprosto obyčejné, snad trochu absurdní úkony: rázně kráčí, trochu toporně sedí, upřeně cosi pozoruje.

Už z tehdejších obrazů je zřejmé, že nejvlastnějším Sopkovým tématem je otázka barvy: její hmotnosti, trvání, její nálady. Máme-li hledat spřízněné tvůrce ve světovém malířství, impulzy, které autor zřejmě přijal za vlastní, jsou to z jedné strany zjitřující Edvard Munch, James Ensor a Francis Bacon a z druhé strany konsolidující Pierre Bonnard, Mark Rothko a snad i Andy Warhol.

Zatímco Sopkovy práce ze 70. a 80. let měly ve své grotesknosti nejblíž k absurditě, a to k absurditě v základě kritické, díla z 90. let a ze současnosti mají harmonizující úsměv a takřka buddhistický klid. Tenhle Sopko je pohádkový, fantazijní, ba v dobrém slova smyslu naivní. Jeho díla nešplhají za ideály ani nepadají do hlubin existenciálních traumat: jsou barevně jiskrnými zprávami o drobných radostech a lehounkých odchylkách od pomyslného normálu.

Jeho figury a zvláště jejich hlavy, malované jakoby narychlo či nahrubo, rostou z krajiny, vystupují z barevné vody, spiklenecky zdraví jedna druhou, mění se v prádlo na šňůře či ohlodané rybí kostry. A pakliže postavy z pláten zmizí, tušíme je skryté v polích, zalezlé uvnitř domků nebo tiše vyčkávající v útrobách jedoucího vlaku.

Cesty ke svobodě
Sopko je ve svých malbách srozumitelný, ale ne doslovný. Jeho díla se dějí v celku, ne v jednotlivostech. Zdá se upřímný, ale v žádném případě neklouže po slupce kýče. Je pozoruhodné, jak se dokáže neustále osvobozovat. V 60. letech od nesmírně módní abstrakce a vlivů svého učitele na AVU (kde studoval v letech 1960-66), ideologického karikaturisty Antonína Pelce, jehož "antiimperialistické" obrázky musely v 50. letech probudit nejednu noční můru. Stejně tak se Sopko svým výtvarným dílem elegantně ohradil proti tlaku oficiální umělecké sterility 70. a 80. let.

A kdoví jaké sebekázně je mu třeba k rozlišování dvojí pozice, kterou zastává po roce 1989: pozice výrazného malíře, jenž svá díla nonšalantně míchá z osobitého humoru a bezelstné hry, a pozice profesora a v posledních pěti letech dokonce rektora pražské AVU, jenž je jistě vystavován veškerému úmoru byrokratické mašinerie této instituce.

Hravost a harmonie
Nynější Sopkova výstava podtrhuje svou instalací tutéž hravost, jakou v Rudolfinu dříve prokázaly expozice umělecky příbuzných Františka Skály ml. nebo Petra Nikla. Jednotlivé práce, někdy svedené do barevně variovaných diptychů či triptychů, jindy přecházející z plátna v objekt, jakýsi trojrozměrný žert, jsou v jednotlivých sálech rozmístěny v evidentní harmonii - jako by i tímto gestem chtěl Sopko nevtíravě polemizovat: tentokrát s dobově preferovaným pojetím umění jako disharmonické masy jednotlivostí, které mají za cíl okamžitou provokaci a jakási zaumná poselství.

Sopko v Rudolfinu je i přes úzké zaměření na současné práce skutečnou oázou: mikrokosmem prýštících barev, ladných tvarů, lyrického humoru a důvěrnosti. Svébytným prostorem plně svobodné, vnějšími ani vnitřními traumaty nezatížené tvůrčí radosti. Výstavou, kterou se vyplatí navštívit - a ne jednou.

Jiří Sopko
Galerie Rudolfinum, Alšovo nábř. 12, Praha 1. Kurátoři Linda Sedláková a Petr Nedoma. Výstava trvá do 18. listopadu, vstupné 100 Kč, www.galerierudolfinum.cz
Hodnocení MF DNES: 90%

Autoři:
  • Nejčtenější

Zemřel zpěvák a herec Josef Laufer, po čtyřech letech v umělém spánku

21. dubna 2024

Ve věku 84 let zemřel herec, režisér, zpěvák a scenárista Josef Laufer. Informaci potvrdil ředitel...

KOMENTÁŘ: Z Davida Černého se stal parazit. O umění už dávno nejde

24. dubna 2024

Premium Když se David Černý v televizi pohádal s kurátorkou Marií Foltýnovou, spory o jeho plastiku na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zemřela herečka Hana Brejchová. Proslavil ji film Lásky jedné plavovlásky

22. dubna 2024  7:52,  aktualizováno  9:48

Zemřela herečka Hana Brejchová, bylo jí 77 let. Zazářila ve filmu Miloše Formana Lásky jedné...

Larry je mrtvý. Tvůrci Simpsonových nechali po 35 letech zemřít štamgasta od Vočka

24. dubna 2024  8:35

Zarytí fanoušci seriálu Simpsonovi smutní. Tvůrci totiž nechali zemřít jednu z postav, která byla...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Společnost mučených básníků. Zpěvačka Taylor Swiftová vydala nové album

19. dubna 2024

Potřebovala jsem ho natočit, je to album, které mě zachránilo. Takto zpěvačka Taylor Swiftová...

Zemřel Mike Pinder z Moody Blues. Jejich megahit zpívaly Bílá i Rottrová

26. dubna 2024  13:06

Ve věku 82 let zemřel Mike Pinder, zpěvák a klávesista britských The Moody Blues. Pinder byl...

Byl táta jako Trautenberk? V něčem ano, vzpomíná David Prachař v Rozstřelu

26. dubna 2024

Rozstřel Ilja, David, Jakub. Česká televize v sobotu uvede dokument o třech generacích herecké Dynastie...

Příšera, sen i poezie. Divadlo o Toyen plánovala Steinmasslová tři roky

26. dubna 2024

Hned dvě představení věnovaná naší slavné malířce Toyen mají tuto sezonu premiéru v hlavním městě....

Audioknihou roku je životopis Agathy Christie. Zvláštní cenu získal Soukup

25. dubna 2024  16:49

Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se staly memoáry Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie...

Bývalý fitness trenér Kavalír zrušil asistovanou sebevraždu, manželka je těhotná

Bývalý fitness trenér Jan Kavalír (33) trpí osmým rokem amyotrofickou laterální sklerózou. 19. dubna tohoto roku měl ve...

Herečka Hunter Schaferová potvrdila románek se španělskou zpěvačkou

Americká herečka Hunter Schaferová potvrdila domněnky mnoha jejích fanoušků. A to sice, že před pěti lety opravdu...

Největší mýty o zubní hygieně, kvůli kterým si můžete zničit chrup

Možná si myslíte, že se v péči o zuby orientujete dost dobře, přesto v této oblasti stále ještě existuje spousta...

Tenistka Markéta Vondroušová se po necelých dvou letech manželství rozvádí

Sedmá hráčka světa a aktuální vítězka nejprestižnějšího turnaje světa Wimbledonu, tenistka Markéta Vondroušová (24), se...

Horňáci versus dolňáci. Víme, čemu muži dávají přednost, a je to překvapení

Ženské tělo je pro muže celkově velmi atraktivní a nabízí jejich očím mnoho zajímavých partií. Největší pozornosti se...