Po sekci Un certain regards vyhrálo také hlavní soutěž snímkem o ilegálních potratech za komunistické éry 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.
Velkou cenu získal japonský Les v Mogari, nejlepším hercem je Konstatin Lavroněnko z ruského díla Vyhoštění, herečkou Korejka Do-yeon ze Skrytých paprsků slunce. Cenu za režii má Američan Julian Schnabel za Skafandr a motýla, cenu za scénář německo-turecký tvůrce Fatih Akim za dílo Na druhé straně.
Každý má své kino
Na otázku, v čem byl letošní festival jiný, není snadné odpovědět pro toho, kdo sledoval program a neúčastnil se společenských akcí. Z tohoto pohledu se osvědčil nápad pořadatelů oslovit desítky tvůrců, aby se podíleli na projektu Každý má své kino.
Vzniklo celovečerní dílo složené z tříminutových filmů, jejichž autoři někdy – jako Claude Lelouch či Nanni Moretti – uplatnili své ego, ale většinou pochopili výzvu jako podnět k úvaze o minulosti, přítomnosti i budoucnosti filmu. Vznikly i malé skvosty.
Nepatrně se změnila znělka festivalu, počet a význam hvězd na červeném koberci se nezdál větší než jindy. Ty hollywoodské – Leonardo DiCaprio, Angelina Jolie, Brad Pitt, George Clooney – přijely propagovat filmy, jež festival uvedl, a díky množství tváří francouzského filmu si domácí tisk neměl na co stěžovat.
Kolekce dvaadvaceti děl byla rozmanitější než v letech minulých. Filmy nevzdávající se ambicí, ale příliš očividně mířící do multikin – Zodiac od Davida Finchera, Noc patří nám Jamese Graye či Auto zabiják Quentina Tarantina – se ucházely o přízeň poroty v konkurenci děl, jejichž komerční budoucnost je nejistá vzhledem k nekompromisně vyhraněnému názoru autorů na podstatu filmového jazyka.
Sem patří obdivovaný i zatracovaný maďarský Muž z Londýna s Miroslavem Krobotem v hlavní roli, mexické Tiché světlo, oceněný ruský film Vyhoštění a rovněž oceněné, dokumentu blízké japonské dílo Les v Mogari.
Proč Češi chybějí?
O poznání méně se cítil divák vyloučen při vnímání snímků, jako jsou Paranoid Park, třetí část studie Guse Van Santa o dospívání, působivý pohled na rusko-čečenskou válku Alexandra z dílny Alexandra Sokurova s vynikající Galinou Višněvskou či krutě jízlivý rakouský Import/Export.
V naprosté převaze však soutěž zahrnovala filmy, při jejichž hodnocení nevznikly propastné rozdíly mezi kritiky a publikem. Jednohlasné nadšení vzbudila strhující pravdivost vítězného filmu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny či černý humor filmu bratrů Coenových Tahle země není pro starý. Uznání provázelo oceněný film Na druhé straně, opus Korejce Kim Ki-duka Dech i vyznamenané korejské Skryté paprsky slunce.
Triumfem se stal návrat Juliana Schnabela: jeho Skafandr a motýl je vynikající ukázkou, jak přenést na plátno pocity jiného umělce.
Již málem tradičně se neuplatnili příliš skvěle Francouzi a z českých děl nenalezla výběrová komise opět nic, co by ji zaujalo. Dlouho sdíleli týž osud Rumuni; v poslední době dobývají nejen Cannes, zato si stěžují na nezájem domácího publika. Na ten si Češi stěžovat nemohou – není v tom nějaká souvislost?
