Cestu ke slávě si tahle kapela začala prošlapávat před deseti lety v New Yorku. Tehdy se v East Village dala dohromady parta přistěhovalců z Ruska, Ukrajiny a Izraele, která do rockového podkladu zakomponovala své hudební kořeny a kabaretní prvky.
Slovanská melodika, ruské dumky, cikánská melancholie a punková údernost – to jsou Gogol Bordello, kapela, která bude jednou z ozdob ostravského festivalu Colours Of Ostrava.
První čtyři alba jim přinesla respekt newyorské scény a alternativních nadšenců po celém světě, který nyní dobývají s výtečným pátým studiovým počinem Gypsy Punks: Underdog World Strike, který produkoval respektovaný Steve Albini.
Středobodem kapely, jejíž název spojuje oblíbeného spisovatele všech členů kapely Nikolaje V. Gogola s italským výrazem pro nevěstinec, je Eugene Hütz, talentovaný excentrik, kterého si nejde nevšimnout.
„Mohli jsme se jmenovat klidně jmenovat třeba Kafka’s Whorehouse. Spojení jména některého ze slavných spisovatelů s prostitucí se přímo nabízelo. Dlouho jsem nad názvem dumal a Gogol Bordello - to přímo zacinkalo,“ vzpomíná letos čtyřiatřicetiletý muzikant, který si v mládí vypěstoval syndrom Štěpána Šafránka.
Stejně jako matka filmového hrdiny, i Hützova babička, u níž vyrůstal, si vydělávala šitím šatům dívkám a ženám z okolí. Malý Eugene neodolal a špehoval. „I Gogol měl svou úchylku. Součástí jeho bláznovství bylo, že se bál žen.“
Od Černobylu ke slávě
Příběh kapely, která se prosazuje zhýralostí, humorem a surrealistickými kostýmy, začal černobylskou katastrofou. Po výbuchu jaderné elektrárny v roce 1986 byla Hützova rodina evakuována na západ Ukrajiny, kde se rozhodla emigrovat.
V roli uprchlíka Eugene prošel Polsko, Maďarsko, Rakousko a Itálii, až skončil v New Yorku, kde se tři roky rozkoukával. Vyrůstal na kazetách kupovaných na černých burzách, kde objevil Birthday Party nebo Einstürzende Neubauten, ale i na originálních deskách, které od pašeráků sehnal jeho otec.
| DÝDŽEJ, FRODO A ČESKO Ke slávě Gogol Bordello poprvé přispěla Hützova dýdžejská kariéra. Každý čtvrtek (pokud není s kapelou na turné) hraje v bulharském klubu Mehanata, kde v bouřlivé atmosféře pouští pecky z rodné Ukrajiny, cikánské písničky, flamengo i raï. Další popularitu znamenal film Everything Is Illuminated. Gogol Bordello do snímku režiséra Lieva Schreibera přispěli písničkou Start Wearing Pyrole. Není divu, když si v něm Eugene sám zahrál, navíc po boku Elijaha Wooda, proslaveného rolí Froda Pytlíka v trilogii Pán prstenů. Film se natáčel v Praze, kde se Gogol Bordello už také představili, naposledy v prosinci na vydařeném koncertě v Roxy. |
„Měl třeba Black Sabbath, The Beatles, ale nejvíc sjížděl Band Of Gypsies, koncertní album Jimiho Hendrixe, kterému jsem propadl i já. Byl to první zvuk šílenství, první ohlas svobody.“ Kapela je pro Hütze životní styl už od počátku, a tím se řídil i při hledání spoluhráčů, kteří museli mít podobné smýšlení jako on. Nedával inzeráty, prostě chodil po klubech a seznamoval se.
Tak narazil na muzikanty Vlada Solofara a Sašu Kazačkova, kteří ovšem vydrželi jen do první desky Voi-La Intruder. Po jejím vydání se postupně etabluje dnešní sestava, v níž hraje první housle bývalý divadelní režisér Sergej Rjabcev, jehož zkušenosti se odráží i v bizarním výpravném pódiovém projevu (jednu dobu jezdili Gogol Bordello s příběhem o upírech se superschopnostmi).
Přímočaré rockové spodky dodává americký bubeník Eliot Fergusen. Za dva odpadlíky získala kapela tři nováčky – harmonikáře ze Sachalinu Juriho Lemševa a dva Izraelce, kytaristu Orena Kaplana a basáka Reu Mochiacha. A do party také patří dvě ženy, tanečnice a perkusionistky Pam Racine a Elizabeth Sun.
Hvězdný status Gogol Bordello byl potvrzen, když se objevili ve filmu Kill Your Idols o newyorské hudební scéně New Yorku, s níž však necítí příliš sounáležitosti.
„Mám rád tamní kapely ze 70. a 80. let, ale kapely jako Yeah Yeah Yeahs nebo Strokes jsou podle mě dětinské a neskutečně pitomé. Máme vlastní scénu. Když jsem se přestěhoval do New Yorku, byl jsem tamním undergroundem hluboce zklamaný. Spousta z toho, o co se Gogol Bordello snaží, je výsledkem frustrace a snahy obnovit newyorské podzemí takové, jaké by podle nás být mělo. Vlastně je to touha splnit si sen - udělat New York takový, o jakém jsem kdysi ještě na Ukrajině snil. Ale to umění není nic nového, vyplňuje prázdno tam, kde by podle vás nemělo existovat. Proto je dnes takový zájem o umění, které v sobě má alespoň trochu autenticity,“ vysvětlil svůj pohled Hütz v rozhovoru pro Lidové noviny.
Revoluce ano, politika ne
Eugene Hütz se netají svými cikánskými kořeny, stejně jako myšlenkou na kulturní revoluci, o níž s nezbytnou dávkou ironie zpívá v písničkách Gogol Bordello. Od politiky si však drží odstup.
„Je to jen byznys, to je celé. Nechci tím promrhat svůj čas. Píšu jen o tom, o čem chci. Nejvíc mě naplňuje, když jsem obklopen lidmi, ale zase se neztotožňuji s narcisistní rokenrolovou mytologií,“ říká muzikant, který věří také v sexuální převrat.
Koneckonců zpívá písničku Think Locally Fuck Globally. „Už od první chvíle jsem si říkal, že se sloganem Think Globally Act Locally není něco v pořádku,“ usmívá se zpěvák kapely, na jejíž tvorbu si prostě musíte udělat názor. Buď se vám líbí, nebo ne.
„Naše metody vystupování před publikem jsou tak brutální a za hranicí, že lidí nemají na výběr a musí nějak reagovat. Pokud jste konfrontováni s něčím, co je obscénní a drsné, v tu chvíli jsou pocity daleko silnější než mozek a uvažování. Takže na úrovni instinktů musí lidé nakonec nějak odpovědět. Navíc naše kapela je různých národností odlišného věku a obou pohlaví. A celá tahle lavina nakonec donutí publikum pařit,“ analyzuje svou kapelu její hyperaktivní lídr, který musí být pekelně unavený, aby se dobře vyspal.
Gogol Bordello prostě vypadají jako hudební cirkus, ale toto srovnání Hütz odmítá. „Cirkus úplně nenávidím. Viděl jsem ho zblízka, zezadu a není to nic k obdivování, vlastně je to hrůza. Jedna věc jsou lidé v manéži, ti tam jsou dobrovolně, něco jiného jsou cvičená zvířata, ale o tom se snad nemusíme nijak zvlášť bavit. Vlastně mě štve, když lidi hledají spojitost mezi Gogol Bordello a cirkusem. Myslím že je to hloupé a povrchní, ukazuje to jedině nedostatek jejich znalostí. Cirkus je jen zábava, zároveň se v něm obyčejně děje několik věcí, které nemají na tváři země co dělat. Naše kapela je ovšem kulturní a politickou satirou a komentářem, poháněným muzikou. Na tom není nic bezmyšlenkovitého,“ vysvětluje.
