Nevěří kritikům, ale svému Coelhovi, který jim v určitou chvíli projasnil život – alespoň tak mi to líčila jedna fanynka.
A tak každá nová Coelhova kniha v češtině dobývá lehce bestsellerové žebříčky. Platit to bude i o Bridě, která z coelhovské vlny posledních let vybočuje: nejde totiž o novinku, ale o starší titul z roku 1990.
Coelho Bridu napsal po proslulém Alchymistovi (1988), ale závratný úspěch se mu zopakovat nezdařilo – a to obě knihy předznamenal citátem z Evangelia sv. Lukáše. Vlastně i dnes patří Brida mezi méně známá Coelhova díla. Právem?
Před pupkem byla měchačka
I když český nakladatel Bridu srovnává se zmíněným Alchymistou, mnohem případnější by ji bylo konfrontovat s titulem o šestnáct let pozdějším, Čarodějkou z Portobella.
Ale bez sklonů k masochismu to snad ani nelze – pokud nechcete zjistit, jak rád si autor "vypůjčuje" motivy svých vlastních knih. Irská čarodějka Brida je totiž starší – a o něco lepší – variací rumunské čarodějky Athény. Obě jsou mladé, krásné, citlivé a předurčené k magii. A jako všichni Coelhovi hrdinové i ony cosi usilovně hledají, až to nakonec objeví ve svém pokornějším nitru.
V Čarodějce z Portobella i v Bridě autor sugeruje pocit skutečného příběhu a skutečné postavy, která mu svůj srdceryvný příběh kdesi vypráví a váhavě souhlasí se zveřejním.
V obou knihách se extaticky tančí, udržuje nelehká "Tradice" a klenou mosty mezi viditelným a neviditelným. Vystupují tu přísní mistři, kteří "zasvěcují" novicku (pozdější Edda jako by vypadla z oka zdejší Wicce), obětaví muži planou zoufalou láskou a hrdinky mají "Dar".
Z nejzákladnějších pravd nejdražší tajemství
V Bridě se pozná třeba podle drobných přiléhajících uší. Ještě že místo symbolu pupku tu kraluje všednější symbol měchačky, se kterou čarodějnice ve složitém obřadu několikrát praští. Coelho asi ví, co činí, když radí čtenářům neopakovat popisované rituály bez dozoru – jako třeba nechat v málo používaném koutě bytu ustavičně hořet svíčku (podle Tradice Luny symbol čtyř živlů).
Na rozdíl od Čarodějky z Portobella je Brida příběhovější, méně roztříštěná a nakonec i průzory z minulé inkarnace působí aspoň jako zpestření. Bohužel i zde děj postupně ovládne – rozuměj zastaví – inflace mystérií spojených se strašidelným patosem.
Ale něco je třeba Coelhovi přiznat: geniálně vládne uměním, jak z nejzákladnějších pravd udělat to nejdražší a nejvznešenější tajemství. Asi všichni hledáme životní lásku jako Brida svou "Druhou část". Ale na rozdíl od ní to máme mnohem těžší: nevíme, že k jejímu poznání stačí lesk v očích a světelný bod nad levým ramenem.
Paulo Coelho - Brida
Argo, překlad Pavla Lidmilová, 240 stran, 2008, doporučená cena 248 korun.
Hodnocení MF DNES: 40 %
