S Harrym Potterem knížku nespojuje jen to, že je britská, ale i to, že ji objevil a protlačil stejný nakladatel - Barry Cunningham. Když četl Ztracený svět v podzemí (v originále Tunnels), pocítil prý podobné chvění, a tak zcela neznámým autorům Rodericku Gordonovi a Brianu Williamsovi vyplatil závratnou zálohu půl milionu liber (zhruba dvacet milionů korun).
Asi nelitoval: v Británii se za půl roku prodalo přes sto tisíc výtisků, o práva projevilo zájem sedmatřicet zemí, v lednu začalo tažení po Americe a podle knihy se má natáčet film. Tím ovšem asociace s Potterem končí - Ztracený svět v podzemí je námětem i řemeslem dost jiná kniha.
Nesourodá dvojice
Gordon a Williams jsou dlouholetí kamarádi ze studií, dnes téměř padesátníci. Zvláštní dvojice: Gordon vysoký a štíhlý, Williams pomenší a mohutnější; první byl v dětství stydlín, druhý třídní bavič; Gordon působil jako investiční bankéř, Williams vystavoval obrazy a psal scénáře.
Gordon, kterého před sedmi lety vyhodili z práce, vlastnil na anglickém venkově starý, rozpadající se dům, na jehož zahradě často kopal. Až ho jednou soused upozornil, že se může prokopat k tunelu, který spojuje sklep domu s tamějším kostelem.
Na tunel sice nenarazil, ale zrodila se představa Willa - chlapce, kterého fascinují výkopy. Williams pak přidal historku o dělnících, kteří v Liverpoolu náhodně odkryli část spletité podzemní sítě chodeb. Na počátku 19. století je nechal vyhloubit místní filantrop, aby poskytl nezaměstnaným lidem práci.
Dílo autoři společně psali a sami si ho i vydali. Neváhali se zadlužit a v touze prosadit se odkládali výtisky v autobusech, parcích, taxících. Dnes exempláře původní verze nazvané Highfield Mole (Highfieldský krtek) přijdou až na 1 000 liber.
Nový nakladatel změnil název i design, ilustrací Briana Williamse je v současném vydání méně. Na knihu na jaře naváže pokračování Deeper (Hlouběji do podzemí, v češtině na podzim), nyní se rodí třetí a poslední (?) díl.
Nejde o objevnou tematiku. V hlubinách se nacházela už starořecká Hádova říše mrtvých, do středu země se vypravili Jules Verne i E. R. Burroughs (nejspíš na něj autoři odkazují i příjmením hrdiny), ze současných autorů popisuje podzemí v sérii o geniálním malém zločinci Ir Eoin Colfer. Gordon s Williamsem se víceméně ubírají vlastní cestou, která však nezkušené vypravěče občas svede na scestí.
Trochu podivná rodinka
Příběh začíná celkem rozverně: na ospalém londýnském předměstí žije podivná rodinka Burrowsových. Její členové jsou tak odlišní, až se zdá, že k sobě nepatří.
Otec, vzděláním archeolog, správcuje v zašlém místním muzeu, jehož je jediným zaměstnancem. Se čtrnáctiletým synem Willem ho pojí zápal pro staré předměty a vykopávky - pro oba je to vítaný útěk před nároky i posměchem okolí.
Tím trpí zvláště Will, typický outsider, šikanovaný spolužáky pro své albínské vzezření. Matka Burrowsová manželovi vyčítá neschopnost, ale sama se věčně válí u televize a starost o domácnost převelela na pořádkumilovnou dceru Rebeccu, o níž se čtenář jinak moc nedozví - tedy kromě závěru knihy.
Ačkoli britský nakladatel knihu charakterizuje jako fantasy, vyprávění je alespoň v prvním díle celkem realistické, což je po stále se množících odvarech čarodějů, elfů, draků, vlkodlaků, skřetů a dalších podivností příjemné osvěžení.
Lidé žijí na zemi podobně jako ti pod zemí, města, domy, ulice i chodníky existují na povrchu i v hlubinách. Jen jedni mají slunce, ti druzí ho nemají, a tak se opírají o umělá světla. Jenže s podrobnějším vysvětlováním se už autoři příliš neobtěžovali, čímž fungování podzemní společnosti poněkud "podkopou".
Orwell jako inspirace?
V podzemí také nastává ostrý zlom vyprávění - z rodinné tragikomedie je rázem "drasťák" inspirovaný nejspíš Georgem Orwellem. Násilí a detailně líčené krutosti nicméně mnohdy působí samoúčelně, jako by tu byly jen proto, aby čtenáře po předchozích rozvleklejších scénách narychlo uvedly do pozoru.
Snad tím autoři zastírají svůj urputný zápas s formou - s některými postavami si nevědí rady, a tak je opustí, aby se k nim obezličkou vrátili (kamarád Chester), či nevrátili (paní Burrowsová), pokusy o souběžnou dějovou linku (pan Burrows) zatím vyznívají dost chabě.
Stejně jako některé motivace - Will podruhé sestupuje do vražedného podzemí, protože si náhle vzpomene, že tam zapomněl kamaráda. Nebylo by jednodušší, kdyby tam předtím rovnou zůstal a skrýval se? Jiná postava se z nadzemní přemíry zla zalyká - ale vyřeší to útěkem do podzemí, které připomíná fašistický stát?
Potíž se Ztraceným světem je v přílišném očekávání, které se nenaplní. V současné produkci je to jistě nadprůměrná a ne zcela nezajímavá četba, která má několik výborných scén, ale současně také řadu začátečnických chyb. V mnoha ohledech by chtěla propracovat, v jiných zase podstatně zestručnit (první díl má na 350 stran!).
V jazyce se autoři snaží o vynalézavost, ale někdy to chtění končí nechtěně úsměvně (zejména ve vršení rozvitých přirovnání). Druhý Harry Potter, podmaňující dokonale přesvědčivými světy a sebejistým vypravěčstvím, se zkrátka nekoná. Ale může se vůbec něco podobného opakovat tak rychle?
R. GORDON, B. WILLIAMS - Ztracený svět v podzemí
Přeložil Zdík Dušek. Fragment, 344 stran, cena 399 korun
Hodnocení MF DNES: 60%
