Text, který má rysy komedie, frašky, hrdinského eposu i tragédie, patří mezi nejzáhadnější Shakespearovy tituly, takzvané problémové hry. Nyní se do něj pustilo pražské Divadlo Na zábradlí v režii Jiřího Pokorného.
„Jde o jednu z nejsoučasnějších Shakespearových her, proto je těžko zařaditelná. Dramatik si bere jako základ mýtus, ale převrací jej vzhůru nohama, činí jej groteskním,“ říká překladatel Jiří Josek.
Obtížně uchopitelný kus podle Joska tvoří zvláštní paralelu k Romeovi a Julii, v případě Troila a Kressidy jako by dramatik přestal věřit v sílu velké lásky.
„Milostný cit převálcuje válka a ten se rychle změní ve zradu,“ uvažuje Josek a poukazuje na to, že v textu lze vypátrat mnohé z postupů moderního divadla včetně principu zcizování, absurdity či modelových situací.
Pokorný přiznává, že hra inscenační tým řádně potrápila. „Vybrali jsme si ji, protože jsme se při jejím čtení hodně smáli. Z hlediska myšlenkové konstrukce je jako troufalé gesto. Je stěží postižitelná, rozjívená a praštěná,“ popisuje. Troilus a Kressida nemají jeden silný příběh.
„Hra obsahuje snad tisíc témat, která tam Shakespeare v jásavé nabubřelosti zavlekl jako otroky. Báli jsme se toho, ale pak jsme se jimi nechali vést. Hru obaluje stylizační, jemně manýristická krusta, ale víc než o textu vyprávíme podobenství,“ dodává Pokorný.
Inscenovat Troila a Kressidu znamená také angažovat velké množství herců: Na zábradlí je to prakticky celý soubor, ale přizváni byli i hosté, například Daniel Hůlka, který hraje trojského reka Hektora. „Daniel se zmínil, že by si časem chtěl zahrát činohru, a my jsme potřebovali nějaké monstrum,“ říká s nadsázkou Pokorný.
