Ale má cenu psát o pátečním koncertu Kiss v O2 Areně v tom smyslu, jestli Kiss správně intonují? V pojetí komiksové show bylo spíš zajímavé, že kapela hodně těžila ze zvuku 70. let, který dobrušoval solidní kytarista Tommy Thayer, nástupce Ace Frehleyho, a také vyměněný bubeník Eric Singer.
Rozdíl mezi "bubnujícím kocourem" Singerem a jeho předchůdcem z prazákladní sestavy Peterem Crissem byl zřetelný. Criss hrál malátně. V této renovované sestavě kapela předvedla jednoduchý, lidový, funkční rock´n´roll s chytlavými refrény a vícehlasy, na kterém kdysi postavila svůj styl. Šlapalo to.
Ostatně na turné Kiss oslavují také svůj první živák Alive!, album ze 70. let, díky kterému prorazili i na gramofonovém trhu. Návrat ke kořenům, o nějž se velmi zdařile pokusila 3. června na Slavii Metallica, má u zavedených jmen smysl. Nová generace posluchačů, mezi kterými nechyběly ani děti s makeupem "démonů" a la Gene Simmons či "hvězdných dětí" v duchu Paula Stanleyho, mohla směle naskočit na oživenou tradici.
A v narvané O2 Areně k tomu došlo, i když hvizdy v první polovině koncertu kapele napovídaly, že by si nemusela nechávat hlavní hity na samý závěr. Show Kiss ovšem mohla být kratší, stačilo by intenzivních 90 minut místo dvou hodin.
Zpěvák Paul Stanley příliš mnoho času propovídal, ale aspoň se naučil slovo Praha, kterým neustále oblažoval publikum. Také sóla, která si Kiss neodpustí na žádném vystoupení, byla zbytečně dlouhá. Jakoby se všichni museli vystřídat.
A tak si bubeník pomohl aspoň tím, že s ním rampa stoupala vzhůru jako lunární modul, opouštějící měsíční povrch, a kytarista Thayer "střílel" při sólech práskající světlice. Basák Gene Simmons, který vlastní nejslavnější třepetavý jazyk v rock´n´rollu, se nechal vynést lanem až na vrchol pódiové konstrukce, kde předvedl nezbytný kousek "chrlení umělé krve".
Pohled na kolejničku s kladkou, upevněnou nad hlavami publika, člověku potvrzoval, že se někdo pokusí o přesun vzduchem. Podařilo se to výřečnému Paulu Stanleymu při písni Love Gun.
Zpěvák plul na lidmi na jakési hrazdě, do které zaklesl nohu, a přistál na malém pódiu uprostřed davu, odkud skladbu dozpíval. I když se zdařile natřásal a hrál svůdníka, nějaká kila navíc nezakryl a navíc bylo znát, že už jsou se Simmonsem přece jenom staří kissáčtí psi.
Ale snažili se a v závěru dali publiku to, co chtělo nejvíce: sérii hitů včetně Rock And Roll All Nite, při kterém kytaristé rockovali na stoupajících plošinách, připomínajících výtahy, zatímco na hlavy publika se sypaly mraky konfet.
Došlo i na Shandi nebo I Was Made For Lovin´ You, píseň, se kterou kapele pomohla i hala, anebo song Detroit Rock City, provázený vystřílením posledních petard a odpálením závěrečných ohňostrojů.
Až na ten místy přepálený zvuk, což nemuselo platit pro posluchače, sedící na tribunách, si Praha zase jednou užila typické Kiss. Stejně jako se lidi vrací, když přijede třeba cirkus Berousek. Manéž, i ta rocková, má své pouťové kouzlo.
Kiss
Praha, O2 Arena, 6. června 2008.
Hodnocení MF DNES: 60 %
