Co vůbec děláš v poslední době?
Prožívám divné období. Tohle je první rozhovor, který dělám po hrozně dlouhé době. Když takhle s tebou mluvím, ani vlastně nevím, co pořád dělám. Tak předně už od loňského léta (2006 – pozn. red.) natáčíme nové album. Už v srpnu jsme měli pohromadě třiatřicet songů, ale pak do toho vlezly výpravné reedice starých desek The Cure. Musel jsem kvůli tomu poslechnout vlastně úplně všechny naše nahrávky – dema ze studia, koncertní rarity, jiné verze písniček – abych pro ty reedice vybral správné bonusy. Dělaly se obaly, propagace a tak dál, prostě bylo toho hodně. Kromě toho jsem začal psát knihu, něco jako oficiální historii The Cure. A pak – to jsme pořád ještě v srpnu 2006 – přišli lidé z našeho týmu a ukázali mi záznamy některých festivalových koncertů, které jsme hráli o rok dřív. Bylo to dobrý, tak jsem říkal: „Oukej, pojďme to vydat na DVD! A nejlépe ještě před Vánocemi!“ Vypadalo to jako jednoduchá záležitost, ale museli jsme do toho pořádně šlápnout, abychom to opravdu do Vánoc stihli. No a to všechno nás zdrželo v dokončení desky. Zbytek kapely na mě furt čekal, protože písničky byly nahrané jen s pomocnými vokály, takže teď dodělávám zpěv a budeme míchat. Mám za to, že vydavatelská firma už vzdala jakékoliv závazné termíny. Prostě čekají, až řeknu: „Oukej, je to hotový,“ a pak se to prostě vydá.
Není to po těch letech a tolika deskách pořád těžší a těžší něco složit?
Nejtěžší jsou vždycky slova. Hudebně bychom mohli natočit klidně sto písní za rok – teda kdybychom nedělali nic jinýho. Hudba tedy problém není. Navíc s návratem Porla do kapely (kytarista a Robertův švagr Porl Thompson se do The Cure vrátil už potřetí – pozn. red.) se hodně rozšířil hudební záběr. Všichni nosí své nápady, takže hudebně máme hodně pestrý materiál, že mi to připomíná desku Kiss Me Kiss Me Kiss Me.
Proslýchá se, že stejně jako Kiss Me to má být dvojalbum...
Taky jsem si to nejdřív myslel, chtěl jsem dvojalbum, kde by bylo i několik instrumentálek a celé by to bylo takové hodně umělecké. Ale pak jsem se radil se spoluhráči a hlavně s vydavatelskou firmou (směje se) a nikdo se moc netvářil. Z labelu říkali, že koncepčně to sice chápou, ale že v současné situaci na trhu to není moc komerčně únosné. Takže asi vydáme nejdřív normální hlavní desku a pak jako deluxe-edition dvojalbum jen ke stažení na internetu.
Jak to zatím zní?
Těžko se mi o tom mluví. Podle mě to sice zní jako The Cure, ale nevím, v jakém období. Možná tím, že Porl je zpátky, tak atmosféra ve studiu je podobná jako v časech Kiss Me, Disintegration nebo Wish. Ve studiu sice máme klávesy, ale využíváme je velmi velmi zřídka. Tu a tam se ozve piano, tu a tam je to pěknej nářez. Ale základ je prostě klasická čtyřčlenná kapela – bicí, basa a dvě kytary. Jsem překvapený, že když to v tom studiu matláme tak dlouho, že to ještě neprosáklo na internet.
No to jo...
Možná je to tím, že jenom já mám klíče!
Celý rozhovor si můžete přečíst v únorovém vydání časopisu Filter, které vyšlo 5. února 2008.
