Instalaci nazvanou Archa vytvořila speciálně ke stému výročí založení Židovského muzea v Praze kanadská umělkyně Melissa Shiff. Kromě historie muzea ji mimo jiné inspirovala myšlenka z románu Austerlitz německého autora W. G. Sebalda, že objekty mohou mluvit jen tehdy, když jim lidé dají hlas.
Historie v kostce
"Myšlenka metafory muzea jako archy, záchranné schrány židovského náboženství, kultury i pokladů, mě napadla skoro okamžitě, když jsem o speciálním projektu k výročí začala přemýšlet," říká autorka videosochy. "Jde také o archu ve smyslu archivu, který pomáhá uchovávat kulturní paměť národa," podotýká Melissa Shiff.
Ve třicetiminutovém filmu promítaném zevnitř instalace se objevují odkazy na biblickou mytologii, potopu a stavbu Noemovy archy. Především je však připomenuta stoletá povodeň v Praze v roce 1890, počátky asanace Josefova o šest let později a následný vznik Židovského muzea.
Stejně tak se film věnuje období holokaustu a záchraně uměleckých sbírek, i komunistickému puči v roce 1948, který měl za následek zestátnění Židovského muzea a konfiskaci významných děl muzejních sbírek komunistickou vládou.
Kromě otevření Památníku obětem holokaustu v Pinkasově synagoze a jeho uzavření o devět let později, v roce 1968, zde nechybí ani připomínka sametová revoluce, předání Židovského muzea zpět do správy Židovské obce a další stoletá voda v Praze v roce 2002. Plavba archy se uzavírá oslavami stého výročí založení muzea.
"Autorka v instalaci využívá postupů postmoderny a vytváří tak mnohovrstevný příběh relevantní pro náš současný život bez ohledu na kulturní odlišnost a zkušenost," říká kurátorka Michaela Hájková, která Melissu Shiff k práci na projektu oslovila. Umělkyni pak čekal kromě jiného i několikaměsíční přípravný výzkum.
"Sbírky muzea jsou velmi inspirativní. Je to historie. A jako umělkyně cítím, že mám povinnost o ní mluvit a přiblížit ji současnosti," dodává autorka. "Žijeme ve velmi vizuální kultuře, v technologicky vyvinuté době, mluvíme určitým jazykem. A proto je důležité tento jazyk používat."
Tradice a dnešek
Svou invencí a uměleckým přístupem oslovila i ředitele Židovského muzea Leo Pavláta. "Už při prvním setkání, když se mluvilo o projektu Archy, se zdálo, že typ její prezentace ve veřejném prostoru je působivý svým pojetím i s ohledem na širší veřejnost. Ne každý navštíví naše muzeum, ale historické synagogy zaznamená každý. Proto jsme takto v plenéru, v blízkosti jedné z nich, chtěli připomenout naše výročí," vysvětluje Pavlát.
Stejně jako při přípravě Archy využila Melissa Shiff nových médií na své první pražské výstavě letos na jaře. Tehdy v kontrastu expozice mapující konvence tradičního židovského svatebního obřadu představila ve Španělské synagoze prostřednictvím videoinstalace proměnu rituálu židovské svatby. A to své vlastní.
"Je to způsob mé umělecké práce – promyslet a přetvořit náboženské rituály, aby opět promlouvaly k současným lidem. Na jedné straně živá tradice judaismu a jeho přehodnocení na straně druhé," vysvětluje autorka, která vyrůstala ve svobodomyslné židovské rodině.
A i když se s židovskou kulturou silně ztotožňuje, hledá nové podněty a představuje tak i určitý posun tisíciletých zvyků. "Melisse Shiff je blízký spíše reformní, liberální judaismus, který si svým způsobem uzpůsobuje ten ortodoxní," míní Pavlát. "Podle tradice je možné žít v kterékoli době. Základy tradičního judaismu se nemění, symbolika zůstává jako před několika sty lety. Její práce jsou ale ukázkou, jak osobitě chápe vývoj židovské tradice."
